Estonsko – základní informace
- Podrobnosti
- Aktualizováno 13. 12. 2011 22:36
- Zveřejněno 20. 4. 2010 21:26
Switch to article in English.
Estonsko, oficiálně Estonská republika, je země v severní Evropě. Její hranici tvoří na severu Finský záliv na západě Baltské moře, na jihu Lotyšsko a na východě Ruská federace. Hlavním a největším městem Estonska je Tallinn.
Tallinn leží na jižním pobřeží Finského zálivu na severozápadně Estonska. Dříve se Tallinn nazýval také Reval nebo Kolõvan. Ve středověku byl Tallinn proslulým obchodním přístavem (hanzovním městem). V historii bylo město mnohokrát napadeno, vypleněno a vydrancováno. Přestože v průběhu bojů druhé světové války bylo město silně bombardováno sovětským letectvem, uchovalo si středověké Staré město stále svůj šarm.
Tallinn z hradu Toompea. [Foto: Gunnar Bach Pedersen]
Státní vlajka Estonska je trikolorou, která se skládá ze tří stejně širokých vodorovných pruhů v pořadí modrá (nahoře), černá a bílá.
Význam barev:
- modrá – klenutá modrá obloha nad rodnou vlastí;
- černá – spojení s půdou rodné země a také osud Estonců – po staletí zčernalý jejich starostmi;
- bílá – tvrdá práce, čistota, odhodlání a (pravděpodobně) i bílé plachty lodí.
Lidové kroje bývaly pro Estonce nejcenějším oděvem. Lidé si je oblékali/oblékají na velké svátky. Každý Estonský kraj má svůj vlastní kroj s odlišnými vzory a barvami.
Lidové kroje z ostrova Muhu.
Fotografie z výstavy v Estonském
centru lidových umění v Tallinnu.
Velkolepou a důležitou národní slavností je pro mnoho estonských obyvatel festival Píseň Estonska. Koná se každoročně v areálu Song Festival Grounds v Tallinnu.
Lauluväljak – areál Song Festival Grounds v Tallinnu
s více než 100 000 návštěvníky. [Foto: Egon Tintse].
Estonským národním hudebním nástrojem je citera (estonsky kannel). Na citeru lidé hrají již více než 2000 let. Skládá se z dřevěného těla na kterém jsou nataženy kovové struny. Každému tónu odpovídá jedna struna.
Citera (kannel).
Národní květinou Estonska je chrpa. Má sytě modrou barvu a roste zejména v žitných polích.
Chrpa polní (Centaurea cyanus)
Po staletí přichází na estonské stoly žitný (černý) chléb. Je celonárodně ceněný a respektovaný. Estonci vždy měli k černému chlebu zvláštní respekt, protože ho bylo těžké připravit. Chléb vždy pekla matka a krájel otec. Za starých časů bylo zvykem, že člověk, který zdvihl spadlý kousek chleba ze země, ho políbil. Žitný chléb se připravuje z mouky s různým obsahem žitných zrn. Může tak být světlý i hodně tmavý, podle toho jaká mouka a přísady se při jeho pečení použijí. Obvykle je hustší než chléb z pšeničné mouky. Obsahuje více vlákniny než běžné druhy chleba, často je tmavší a má výraznější chuť.
Žitný chléb.
Pečení chleba.
Spisovatel Friedrich Reinhold Kreutzwald (1803–1882) napsal estonský epos „Kalevipoeg” (Syn Kalevův). Jako základ mu posloužily lidové pověsti, které sbíral. Napsal také mnoho pohádek a často se o něm mluví jako o otci estonského zpěvu.
F. R. Kreutzwald čte rukopis
eposu „Kalevipoeg”, 1864, portrét
od Johanna Kölera.
Kalevipoeg je estonským lidovým hrdinou. Legendy praví, že byl estonským králem. Byl velmi vysoký a velmi silný. Například prý nosil na ramenou na velikou vzdálenost těžké hromady dřeva. Také porážel bojovníky, čarodějnice a démony. Koluje o něm mnoho legend. První knihu o něm vydal v roce 1862 F. R. Kreutzwald.
Ilustrace k eposu „Kalevipoeg”
od Oskara Kallise.
Piritské opatství bylo vysvěceno v roce 1436, ale bylo značně poškozeno během livonské války. Z původního opatství se zachovaly se pouze zříceniny. V roce 2001 bylo v sousedství, na severní straně původního opatství, vysvěceno nové opatství řádu svaté Brigity.
Piritské opatství
Hora Suur Munamägi (318 m, česky Velká vejcová hora), která leží uprostřed vrchoviny Haanja (ve Võrském kraji), je nejen nejvyšším bodem Estonska, ale vůbec celého pobaltí, kam patří ještě Litva a Lotyšsko. Na vrcholu Suur Munamägi je rozhledna – z výšky 346,7 metrů lze dohlédnout do vdálenosti až 50 km kolem hory.
Krajina kolem Suur Munamägi.
Rozhledna na Suur Munamägi.
Estonská měna
Estonská koruna byla zavedena v roce 1992. Používají se mince a bankovky v hodnotě 2, 5, 10, 25, 50, 100 and 500 estonských korun. Na bankovkách jsou portréty slavných osobností estonské kultury.
Estonské koruny